Srpen 2006

Jeden z nej bubeníků světa vs. bubeník TH

28. srpna 2006 v 13:07 Bicí
Bubeník Blink182 vs. bubeník TH
Na netu jsem hledala neco o bubeníkovi skupiny Blink 182 - Travis Barker. No a co jsem nenašla - nějaký blog fanynky TH a byl tam oskenovaný článek z polského Brava - Kdo je lepší? Jestli bubeník Blink182 nebo TH. Cca z 15 komentářu co bylo pod článkem, jsem se do četla to samé co si myslím já. Myslím si, že TH a Blink182 jsou dva úplně odlišné světy a nepochopím jak mohlo někoho napadnout je porovnávat. Travis hraje podstatně delší dobu a v normální kapele - ne jako pubertální bubeník komerčních rychlokvašek TH. Z tohoto se mi opravdu zvedá žaludek!!!! Tu osobu co to napadlo opravdu nepochopím ..... totální zatmění mozku ............ NO A POKUD MI CHCE NĚKDO VYVRÁTIT ( nebo i potvrdit =) MŮJ NÁZOR - PROSIM, MÁ TU NA TU PROSTOR - ALE NEVÍM JAK MŮŽE BUBENÍK TH PORAZIT JEDNOHO Z NEJ BUBENÍKŮ NA !!!!!!!!

Donots

27. srpna 2006 v 14:28 Music
DONOTS
Kapela se dala dohromady už koncem roku 1993 a v počátcích fungovala jako "revival", hrající pro potěšení své a svých kamarádů skladby od Bad Religion, The Clash nebo Sex Pistols. Až s příchodem bubeníka Eikeho o dva roky později začínají Donots vytvářet vlastní repertoár, nahrávají a vydávají si své první album "Pedigree Punk" a předskakují populárním americkým punk-rockovým partám.V červnu 1999 vychází první s názvem "Better Days Not Included". Následují první koncerty v ostatních zemích a úspěšná vystoupení na největších evropských festivalech. V lednu 2001 vychází další album "Pocketrock" a dostává se až na 31. místo v žebříčku prodejnosti v Německu. Licenčně ho vydává kultovní švédský label "Burning Heart" a otvírá tím cestu pro Donots na celosvětový trh. V červnu 2002 pak vyšlo přelomové album "Amplify The Good Times", jednoznačně nejkvalitnější počin skupiny, z něhož podle slov producenta Fabia Trentiniho (Guano Apes) "vyzařuje víc energie než z roztrženého jaderného reaktoru". V červnu 2004 vypustili Donots další torpédo - nové album "Got The Noise". Toto CD se hned po svém vydání vyšvihlo na nejvyšší místa v nejrůznějších hitparádách a to nejen německých, ale například i japonských. Loňský rok pak přinesl při příležitosti desetiletého výročí existence kapely první oficiální DVD na Sony BMG s názvem "Ten Years Of Noise", které přináší většinu dosavadních klipů Donots, spoustu koncertních záznamů a i "behind the scene" materiál.

Test bicí soupravy MapexOrion

27. srpna 2006 v 14:26 Bicí

Mapex Orion - test bicí soupravy - nejvyšší řady Orion


Mapex Orion
Mapex pro mě dost dlouho neznamenal rovnocenného partnera zavedenýchfirem. Své mínění jsem změnil po testech malých bubínků této značky.
Právě díky této změně jsem se nemohl dočkat testu jejich nejvyšší řady Orion, vyrobené z luxusního kadeřavého javoru.
Souprava mi byla přivezena v deset hodin večer. Přes pokročilou hodinu jsem se na ni okamžitě vrhl a jal se vybalovat. Jako první po mně ráfkem blýskla dvanáctka tom tom. Blýsknutí to bylo o to citelnější, že souprava má veškerou mechaniku zlacenou. Tento fakt podtrhuje naprosto embestradulózní (to znamená makabrózní, ale víc... a makabrózní by se dalo volně přeložit jako smrtící nebo třeba zabijáckou - pozn. korektora) kresbu dřeva, jež je umocněna úpravou Imperial Burst. Jedná se o úpravu s barevným přechodem z temně fialové do natural a zpět. Spolu se zlacenou mechanikou a nádhernou kresbou dřeva působí souprava naprosto luxusním dojmem a musím přiznat, že mě po sestavení naprosto uchvátila. Jedinou vadou na kráse jsou stříbrné štítky s logem výrobce, klasicky chromované téčko, které díky své masivnosti se zlatou mechanikou ostře kontrastuje. To by se dalo ještě pochopit, narozdíl od barvy nožiček basového bubnu, které jsou taktéž pouze chromované. Naprosto epesní vzhled je tak zbytečně rušen. V jedenáct byla souprava postavena a naladěna a já nemohl dospat, až s ní ráno vzbudím okolí.

Ráno s malým bubnem
Malý buben je základ soupravy, proto jsem jej i já začal testovat jako první. Lité ráfky, rozměr sladkých 14" na 6", bezvadně fungující a robustní mechanismus struníku s regulovatelnou tenzí na obou stranách korpusu, nádherná povrchová úprava a ... ten zvuk! Přesně naplňuje charakteristiku javoru - vřelý a hřejivý. Tenhle nástroj bezvadně reaguje na struník i změnu ladění. Jde z něho dostat onu hutnou druhou - čtvrtou, ve středních polohách je naprosto univerzální a ve vyšších má stále pořádný sustain a neztrácí vřelost. Univerzální a profesionální nástroj. Výborná reakce na metličky, skvěle drží ladění. Díky oboustranným mechanismům struníku jeho drnčení odstranitelné i při povolenějších strunách. Rim shot je dostatečně hlasitý, při zachování oné charakteristické vřelosti, stejně jako technika cross stick, jež poskytuje hutný, a přitom krystalický klik. Nemám výhrady.

Kotlíkový oběd
I kotle mají ve svém zvuku onu javorovou hebkost a vřelost. 2,3 mm silné ráfky perfektně drží ladění. Souprava je dodávána s blánami Remo Ambassador Clear, které kotlům velmi vyhovují. Všechny nástroje soupravy se výborně pojí dohromady, a to při všech laděních. Tomy jsou krásně barevné, krásně znějí i s pískovanými ambassadory či čirými emperorkami, mají širokou ladicí i dynamickou škálu. Přes sympatické mělčí rozměry není problém dostat z těchto 10", 12" a 14" i hutný rockový zvuk. Moc pěkně fungují v jazzu. Rád bych je slyšel třeba za pět let, až se korpusy pořádně prozní. Delšímu sustainu svědčí samozřejmé uchycení za ráfky.

VB aneb nepřítel večeři nedostane
Velký buben vyhlašuji hlavním hrdinou testu. Takhle kultivovaný, šťavnatý, hutný a dynamický tón jsem u basového bubnu ještě neslyšel. Zatlumil jsem jej polštářem, díky čemuž jsem si mohl dovolit nechat úderovou blánu (Remo Powerstroke) hodně povolenou. Krásná dvaadvacítka, výborný fundament zbytku soupravy, se kterým se skvěle pojí. Díky svému rozměru by se asi nehodila na be bop, jinak však pro její použití neshledávám žádné limity. Lepší basový buben jsem neslyšel.

Hardware
K nejvyšší bubnové řadě jsem obdržel i nejvyšší řadu hardwaru. Začněme "téčkem": Mapex uchycení kotlů na basovém bubnu vyřešil bez vrtání. Masivní téčko je uchyceno na dvou lyžinách, které vycházejí ze šroubových mušlí. Díky tomu je možno celé téčko posunout směrem ke hráči. Téčko je velmi robustní, stabilní a nabízí prakticky neomezené množství poloh, které jsou prakticky všechny aretovatelné, neboť téčko je vybaveno množstvím paměťových objímek. Stojan na malý buben je robustní klasikou, poloha koše pro samotný nástroj je však nastavitelná pomocí kulového kloubu, což opět snižuje limity nastavení. Není co vytknout. Stojany na činely jsou opět zástupci oné heavy duty klasiky. Paměťové objímky, rameno šibenice zasunutelné do těla stojanu...
Pro nastavení polohy činelu je i zde použit kloubový mechanismus, jenž skýtá nepřeberné množství úhlů nastavení. Činely samotné jsou uchyceny mezi dva gumové špalíčky a nikoliv filc. To však neshledávám úplně praktickým, neboť necháme-li šroub povolený, aby měl činel rozkmit, sám se utáhne a dojde k omezení vůle nástroje. Ideální by bylo nechat dole gumový špalíček a nahoře filc, díky čemuž je pak možné připojit například na crash inverzně splash (mít dva činely na jednom stojanu), což s původními špalíčky nejde.
Další části mechaniky jsou vyrobeny značkou Janus. Tušíte správně: Hi-hat a pedál. Hi-hatka je špičková. Stabilita je zajištěna vyšší hmotností, protiskluzovými bodci instalovanými i v nožičkách a suchým zipem. Janus jde s dobou. A tak má stojan jen dvě nožičky. Nefunguje na principu direct drive, nýbrž má nad pedálem vačku, což zajišťuje preciznější chod. Pedál nemá absolutně žádnou vůli do stran. Vylepšením je tzv. Ergo Plate, jakýsi hrbolek, jenž lze nainstalovat na plochu pedálu. Děláte-li pak například skluz, trajektorie nohy není v jedné rovině, na místě s "hrbolkem" je pedál sešlápnut rychleji, což hře dodá razanci. Osobně jsem zvolil klasickou plošku pedálu, na hi-hatce mi tato možnost připadá zbytečná. Ale je tu. Uchycení horního činelu je i tady realizováno pomocí gumových špalíčků, zde jsou však na správném místě a mám dojem, že činely díky nim zní konkrétněji. I designově je to moc povedený stojan.
Dvojšlapka Janus možná již na stránkách Muzikusu prezentována byla, proto jen krátce: klasická dvojšlapka s bezproblémovým chodem. I zde je na výběr povrch pedálu Ergo Plate. K dalším možnostem patří pohon buď pomocí řetízku, nebo přes řemínek. Jako doplněk se nabízí i dva odlišné typy vaček - s klasickým a lomeným náběhem. Jako bonus dostanete od Janusů instruktážní DVD. Jak pedál, tak hi-hatka jsou dodávány s kvalitním vyztuženým pouzdrem.

Závěr
Arzenál, který jsem obdržel, je rozhodně příslušníkem profi rodiny. Hardware funguje bezchybně. Bubny mají nádhernou povrchovou úpravu a osobitý, a přesto hodně univerzální zvuk. Ostudu podle mě neudělají ani ve studiu, neboť poskytují širokou škálu ladění a dynamiky v kombinaci s kultivovaným a čistým zvukem. Mínusy jsou spíše estetického charakteru.

Cena:
Mapex Orion jsou nejvyšší výrobní řadou firmy. Bubny jsou vyrobeny z kadeřavého javoru, mechanika je zlacená. Rozměry sestavy byly: 10", 12", 14", 14" x 6", 22". Kotle mělčí, basový buben hlubší (18"). Mechanika je nejvyšší řady, doplněná o pedály Janus. Cena bicích je 99 990 Kč, hi-hat stojí 5600 Kč a dvojšlapka 9950 Kč.

Plus:
krásný vzhled
kultivovaný a vřelý zvuk
basový buben(!)
spolehlivý hardware

Minus:
estetické záležitosti (chromované nožičky basového bubnu, masivní chromované téčko v kontrastu se zlatými ráfky)
gumové špalíčky u činelových stojanů
nejsou moje, což je velmi smutné

HUDBA

19. srpna 2006 v 22:06 °DISKUZE°
Jakou hudbu máte nejrači? Odsuzuje styl hudby co se vám nelíbí? napište co je pro vás nej nej a jaký máte postoj k hudbě, kterou neposloucháte...........

Bike vs. Sk8

19. srpna 2006 v 22:01 °DISKUZE°
Co je lepší? jak vychází bikeři a sk8ťási mezi sebou ve vašem městě? napište co si o tom myslíte.....

Bicí soupravy

18. srpna 2006 v 16:48 Bicí
Zatím jen pár bicích souprav na ukázku - časem jich bude víc a boudou rozděleny podle značky

Pedály

18. srpna 2006 v 16:38 Bicí
Pedál připojen k velkému bubnu od toho častěji používaný název kopák. Jsou dva základní druhy: Jedno a dvoj šlapka.Dvojšlapka se používá místo dvou velkých bubnů (levnější kompromis).Je několik technik hraní na pedál : S položenou patou na podložce, se zvednutou patou - hraje se jen špičkou a některé typy, které mají prodloužené pedály umožňují hrát také zároveň patou i špičkou. Touto technikou dosáhl bubeník Tim Waterson na dva velké bubny světového rekordu. Dostal se na neuvěřitelných 1407 úderů úderů za minutu.V případě použití dvojšlapky je také vhodné použít upravený stojen na Hi-Hat na kterém je také pedál.

Editace13 - Noty

18. srpna 2006 v 16:35 Editace
Editace článku Noty ( a cvičný notový zápis) v rubrice bicí

Noty ( a cvičný notový zápis )

18. srpna 2006 v 16:34 Bicí
Noty
Pro mnohé novinka, ale jako každý nástroj mají i bicí své noty.Liší se pouze označením činelu kde místo klasické značky jsou křížky.Hi-Hat se navíc označuje tečkou nad notou je-li uzavřen a čárkou ji-li otevřen.
Činel

Akcent činel
Typ bubnů a typ činelů se udává typem noty(c, d, e, f, g, a, h, c) podle toho se bicí také ladí.

Základní noty
Název
Komentář
Obrázek noty
Obrázek pomlky
celá
Je na čtyři doby.
půlová
Je na dvě doby.
čtvrťová
Je na jednu dobu.
osminová
Je na půl doby.
šestnáctinová
Je na čtvrt doby.
Noty pro bubeníka
Název
Komentář
Obrázek
trioly
Jsou to tři stejné noty na jednu dobu.
víření
víření může být na různé doby - viz obrázek.
příraz
Nemá ovlivnit plynulost hraní (Př. nemá zpomalit hraní šestnáctinových not).
repetice
Opakování jednoho nebo více taktů.
Ukázka notového zápisu (cvičení hry) okraje jsou celé jen hůře čitelné


Vivian Snares - test bubínků

18. srpna 2006 v 9:24 Bicí
Vivian Snares - test bubínků
Vivian Snares
Mezi české firmy vyrábějící bicí nástroje přibyla další: custom dílna jménem Vivian.
Vivian zatím nabízí korpusy pro free floating systém (od firmy Pearl), a to buď z masivních plátů dřeva, nebo ze zvonařského bronzu. Právě nástroje zmíněné jako druhé jsem si půjčil na test.
Bubínky ze zvonařské bronzi jsou poměrně exkluzivní záležitostí, u Tamy jsou vlajkovou lodí, na jejíž pořízení si připravte minimálně padesát tisíc. Jaká je tedy česká metoda výroby?
Firma obdrží hrubý odlitek, který je vyroben speciálním odléváním do písku. Polotovar se dvě až tři hodiny soustruží, po soustružení je hmotnost odlitku značně menší, kolem pěti kilo. Následuje broušení a leštění pomocí kovové vaty, lakování a závěrečná chemická úprava, díky níž bude buben ve finále blýskavý, nebo bude mít patinu antikvárního skvostu. Korpusy mají focus ring (zesílený okraj), výšku 5,5", s free floating systémem 6". Dolní okraj korpusu, který dosedá na koš free floating systému, je zarovnán pod úhlem 90°. Jak tyto české nástroje hrají?

Daisy Cutter "Patina"
Jako první jsem otestoval korpus bez závěrečné blýskavé povrchové úpravy. Naopak, jeho povrch vypadal, jakoby byl nástroj vytáhnut odněkud z požářiště, vypadá krásně zašle a starobyle. Firma je prý schopna vyrobit množství odstínů a typů těchto patinových úprav, dle přání zákazníka tak, jak se na custom výrobce sluší.
Co na první pohled zaujme, je obrovská dynamika a výborná senzitivita na struník. Korpus má temnost bronzu i jiskřivost mědi, což dává dohromady velmi osobitý zvuk. Ve středním ladění zní jako bubínek, jenž používal Billy Cobham - suchý a sypký zvuk, který však obsahuje i jistou dávku temné vřelosti. Pokud jej trochu přitáhneme, lze z nástroje udělat velmi specifické piccolo, které se výborně hodí třeba do funku. Pokud buben zatlumíme, zní jako marchingový nástroj. Lité ráfky poskytují jiskřivý rimshot, citlivost na metličky je velmi dobrá. Buben nabízí několik diametrálně odlišných zvukových světů, jeho použití si dokonce dovedu představit i v menší jazzové partě, nástroj je velmi osobitý, přičemž tuto charakternost lze podle mého vpašovat do mnoha hudebních stylů.

Daisy Cutter "Mr. Blýskavý 5"
Zvuk je oproti patinovému modelu o něco méně suchý a " nablýskanější". Výborně se hodí na "řežbu". V nízkých laděních struník, tak jako u ostatních nástrojů, trochu ztratí citlivost, ale není to ztráta převyšující obvyklou hranici. Při nižších laděních se proto výborně hodí na hutnou "druhou a čtvrtou", kteréžto údery jsou přitom stále velmi barevné. Po odtlumení se opět dostáváme do funky, jako piccolo má bohatší kovový dozvuk. Pokud jsem prvně testovaný bubínek přirovnal k virblu, jenž používal Billy Cobham, tento model velmi silně asociuje nástroj, který použil Dave Weckl za časů Elektric Bandu Chicka Corey. Stejně jako u prvního modelu, i u tohoto bubínku byly použity lité ráfky. Cross stick je o něco jiskřivější, stejně tak rimshot. Citlivost na metličky velmi dobrá. Výborný rockový bubínek, který se stejně dobře hodí i pro latinu a fusion nebo pop či progresivní rockové styly (á la Steve Smith ve Vital Information) Dovedu si představit i jeho studiové použití, nástroj je podle mého nejuniverzálnější z testované trojice.

Daisy Cutter 6"
Univerzální rockový bubínek, díky větší hloubce obsahuje jeho zvukové spektrum i spodní frekvence. Ze stejného důvodu je ideální pro "ještě masitější druhou a čtvrtou" a nehodí se moc k použití jako piccolo. Stejně jako jeho kolegové výborně reaguje na hru metličkami, krásně na něj vyznívá rimshot a technika cross stick, které nechybí hutný "latinózní" klik. Reakce struníku je zde bohužel o něco horší, možná by pomohlo použít tenčí spodní blánu. Problémy se struníkem však nepřevyšují běžný standard nástrojů tohoto hloubkového pásma. Uplatnění shledávám nejlépe v metalu či hardrocku, kde se vyžaduje masitý a hutný zvuk.

Závěr
Všechny nástroje mají velkou míru osobitosti, což by mělo být základním rysem custom instrumentů. Nabízejí širokou škálu barev a zvukových světů, to vše za velmi zajímavou cenu (je zde i možnost koupě samostatného korpusu, cena 10 900 bez patiny, s patinou 12 500). Odvrácenou stranou mince je poměrně vysoká váha všech nástrojů, odměnou za trochu tělocviku však je fungující a osobitě hrající malý buben s velkou dynamickou škálou a pestrou paletou zvuků, jehož cena bude mít jistě v čase stoupající tendence.

Daisy Cutter jsou bubínky ze zvonařské bronzi. Ceny jsou Daisy Cutter "Patina": 24 900 Kč, Daisy Cutter "Mr. Blýskavý 5": 23 400 Kč a Daisy Cutter 6": 23 400 Kč.
Daisy Cutter "Patina"
osobitost
zvuková barevnost
dynamika a senzitivita struníku

nikoliv

Daisy Cutter "Mr. Blýskavý 5"
osobitost
zvuková barevnost
rockový zvuk
univerzálnost

nepatrně menší citlivost na struník při nižších laděních

Daisy Cutter 6"
osobitost
rockový zvuk

horší citlivost na struník, možná by pomohlo použití tenčí rezonanční blány

zdroj: www.muzikus.cz

SUMMER AQUAPARTY

18. srpna 2006 v 9:20 Bulvár
SUMMER AQUAPARTY NA VOSTROVĚ

Druhý ročník Summer Aquaparty na Vostrově u Mnichova Hradiště letos přinese velmi pestrou a příjemnou podívanou. Poslední srpnová sobota (26/8) tu totiž bude patřit kapelám Sunshine, Priessnitz, Skyline, Nierika, Khoiba, Bow Wave, Landmine Spring, kNot photogenic a Roe-Deer.

Bubny

18. srpna 2006 v 9:02 Bicí
Bubny
Velikosti bubnu jsou udávány v palcích. Jsou průměry standardizované kvůli jednotným velikostem blan.Hloubka u kotlů a velkého bubnu není až tak významným parametrem.
V zásadě platí pravidlo: hloubka….h
průměr…..d
U Tom-Tomů
  • h = d - 3 až 4" ploch0 tom tomy-mají vyžší zvuk jsou vhodné spíše pro jazz
  • h = d - 1 až 2" normální vhodné pro hardrock
  • h = d hluboké zvlášť hluboký zvuk
U velkého bubnu je hloubka 14 až 16"
Velký buben
Jinak taky zvaný bass drum , kopák. Má nejnižší tón.A kvůli své velikosti se musí tlumit. Používá tlumící materiál, který se vloží do vnitř bubnu(stačí např. deka).
Velikosti: 18,20,22,24,26 palců
Malý buben
Jinak zvaný Snare drum, šoťák, durák,atd.. Má na spodní bláně struník, který se může odstavit - podle potřeby. Struník je série strun. Po úderu na buben chvilku kmitá a tím vytváří chrastivý zvuk. Na malý buben se složitěji učí, proto se ne něj hraje (většinou) dříve než na bicí soupravu.
Má jen jeden průměr a to 14".
Tom-tomy
Také nazývané kotle, přechody,atd..
Tom-tomy jsou dvojího typu.
  • Jako přechody se většinou dávají na kopák nebo na stojany. Na jedné soupravě jich může být mnoho - to záleží na bubeníkovi. Menší přechod se obvykle dává doleva a větší doprava.
  • Jako tympány (KOTEL) jsou na nožičkách. Dá se na ně hrát i samostatně bez bicí soupravy.
Velikosti: 8,10,12,13,14,15,16,18 Rozměry od 12 do 14 se nejčastěji umisťují na velký buben.Velikosti 16 a 18 jjou tzv. floor toms neboli podlahové kotle.
Sklon těchto bubnů by měl být asi 30° jinak se ničí blány v důsledku narážení ostrou špičkou paličky na blánu.
Nejpoužívanější značky
Ludwig,Pearl,Sonor,Tama,Yamaha,Gretsch,Premier,DW,Peavey,Mapex,Slingerland,Rogers,Amati(česká značka vhodná pro začátečníky, ale nemá kvalitní mechanické části)
Ceny základních sad jsou mezi 20 000-40 000Kč(samozřejmě se ají koupit sady i do 10 000Kč, ale ty jsou spíš pro začátečníky). Cena profesionální sady se pohybuje ve stovkách tisíc.

Blány

18. srpna 2006 v 9:02 Bicí
Blány
Původní blány na bicí byly z oslí kůže.To mělo jednoznačné nevýhody : velká citlivost na teplotu a vlhkost,a malá pevnost. Proto se dnes používá umělá hmota.Jsou 4 základní typy blan (kůží jak se jim i dnes často říká):
Ambassador - Klasické blány vhodné zejména pro jazz - klasický typ zvuku - takže i pro hardrock.Cenově nejníže.Jsou celé bílé.
CS Batter - Průhledné s černým středem - novější typ zvoku - méně citlivé než Ambassador - poměrně tvrdé - nedají se
ladit nízko a nemají příliš basy. Cenově mezi Ambassadorem a Pin Sripe
Pin Stripe - Průhledné blány s černým rantlem, zde nazývané víceméně nesprávně též "olejové"(mezi dvěmi vrstvami je olej) - v součesné době
nejpoužívanější.- mají dobré basy, avšak jsou méně citlivé než Ambassador. Cenově nevýše.
Rezonanční blána na malý buben - je určená pro malý buben zespodu.Na ostatní bubny se většinou zespodu používá stejná blána jako shora.

Rozdělění skupin bicích

18. srpna 2006 v 8:57 Bicí
Základní rozdělení skupin bicích nástrojů
Spektrum bicích nástrojů je velmi široké a dělí se na dvě hlavní skupiny: nástroje s určitou a nástroje s neurčitou výškou tónu. První z nich označujeme také jako melodické. Dále se tyto nástroje rozlišují podle způsobu jakým znějí na blanozvučné /zní tu hrací blána a zbytek nástroje slouží k rezonanci, např. bubny, tympány.../ a samozvučné /zdrojem zvuku je chvění celého nástroje, například činelu, nebo xylofonového kamene/. Samozvučné nástroje se pak dále větví do podskupin podle charakteru materiálu, z něhož jsou vyrobeny například na metalofony /kov/, krystalofony /sklo/(vyrábějí se bicí i ze skla zatím jen na zakázku, ale jsou otestovány a použitelné i na koncerty) atd...

Činely

17. srpna 2006 v 20:18 Bicí
Činely
Název je od italského slova - cinelli. Tvar činelu je v podobě talíře. Nejznámější výrobní společnosti činelů jsou: Ludvig, Paiste, Sabian, Zildjian, atd. Činely jsou rozděleny do několika druhů a každý druh má určité rozměry viz níže.
Crash Ride Medium Splash China Hi-Hat Rozměry
Druh
Crash
Ride
Medium
Splash
China
Hi-Hat
Průměr
14, 15, 16, 18, 20
18, 20, 22, 24
14, 15, 16, 18, 20, 22
8, 10, 12
18, 20, 22
13, 14, 15
Crash - činel určený hlavně k akcentování má dlouhý dozvuk hraje se přímo na hranu činelu.
Ride - je asi nejmohutnější má krátký dozvuk používá se jako doprovodný Hraje se na něj ze shora.
Medium - v podstatě kompromis mezi Crash a Ride zní podle toho jakým způsobem se do něj udeří. Používá se na
doprovod i akcenty.
Splash - Malý činel se specifickým vysokým zvukem hlavně k akcentování.
China - činel s ohnutým okrajem. Má krátký vysoký zvuk (zní jako prásknuti bičem po čínsky)
Hi-Hat - Nejpoužívanější při hře. Je to pár činelů proti sobě kdy na něj můžeme hrát nohou (šlapat na pedál , tím o sebe
činely hrají) nebo klasicky paličkami a při tom jej postupně otevírat.
Sound Edge Hi-Hat - je stejný jako klasický Hi-Hat , ale hrana spodního činelu je prohýbaná a tím se dosahuje
ostřejšího zvuku při šlapání.


Editace12 - Přidán odkaz

17. srpna 2006 v 20:13 Editace
Přidán odkaz na oficiální stránky nejmladšího bubeníka světa Juliana Pavona ( rubrika Bicí - článek Nejmladší bubeník světa )


Historie bicích

17. srpna 2006 v 10:56 Bicí
Historie bicích
Začnu ve 20.letech,protože právě tehdy se, současně s příchodem jazzu, objevila bicí souprava v té podobě, jak ji známe dnes, to jest s velkým bubnem hraným nohou, s hi-hat, několika (tehdy obvykle dvěma) kotli, malým bubnem se struníkem(jakožto stěžejním nástrojem) a zavěšenými činely používanými ať už pro akcentování, nebo doprovod. Velikáni jazzových bicích byli Max Roach, Gene Krupa, Luie Bellson ten poprvé přišel se dvěma velkými bubny už ve čtyřicátých letech, atd. Jazzový styl přetrval, prakticky bez zásadnějších změn , až dokonce padesátých let.
V šedesátých letech nastopil směr, který byl tehdy nazýván beat a byl vlastně předchůdcem toho, co se dnes zve rockem.Výraznou změnou byl zejména přechod z triol,neboli frázovaného rytmu , na ,na rytmus rovný (osminový) s charakteristickým akcentováním na malý buben. Druhou změnou bylo i větší experimentování se zvukem ve studiu.Veliký vliv v druhé polovině dvacátého století měli Beatles. V druhé polovině šedesátých let se vynořily nové kapely orientované na blues a kladoucí větší důraz na instrumentální vyspělost.
Zásadním zlomem hry na bicí byl rok 1969, kdy de facto "byl objeven" hardrock. Nastoupila nová generace bubeníků, kteří přinášeli zcela nový, revoluční styl. Nejvýraznějším a z hlediska bicích i nejvýznamnější osobností hardrockové éry byl určiitě bubeník skupiny Deep Purple - Ian Paice. Měl mimořádný talent, neuvěřitelný cit pro souhru s kapelou, nápaditost a naprosto nevídanou techniku a rychlost.
Dalším mezníkem ve vývoji rokových bicích byl rok 1980,kdy nastoupila metalová vlnaa s ní i recese dvou velkých bubnů. Zmizela někdejší rozevlátost a byla nahrazena o poznání strojovějším doprovodem s minimem breaků.
Léta devadesátá jsou ve znamení různého fůzování stylů a samozřejmě návazností na dekádu předchozí, neboť i nadále se preferuje spíše hra doprovodného charakteru.

Nejmladší bubeník světa

17. srpna 2006 v 10:50 Bicí
Julian Pavone
Ještě neumí ani pořádně mluvit a sám si nezaváže tkaničky od bot, ale už skvělě bubnuje. V americkém Detroitu se zrodil geniální muzikant Julian Pavone, který se dvou letech zapsal do Guinnesovy knihy rekordů jako nejmladši bubeník na světě. Začal hrát když mu byly teprve 3 měsíce. Účinkoval již před 30 tisíci lidmi, jeho umění zní v rádiích, a dokonce vydal vlastní CD. Julian senarodil 14. května 2004 a už od kolébky dával najevo své rockerské zájmy. Nejevil zájem o žádná klasická kojenecká šidítka, jen o bubenické paličky svého otce. Ty nejdříve jen olizoval, pozděj okousával, až s nimi začal nakonec i v postýlce bubnovat. Od 3 měsíců sedával na otcově klíně a doprovázel kapely znějící z rádia. ,,O Detroitu se vždycky hovořilo jako o hokojevém a rockovém městě a Julian to dokazuje. Jeho oblíbenými skupinami jsou The Beatles, Led Zeppelin, The Who, Chicago, Toto a Rush. Když slyší jejich skladby, může se zbláznit a bubnuje jako o život," říka Julianův pyšný otec Bernardino. O něco pozděj začal Julian vystupovat jako atrakce na místních kulturních a sportovních akcích, nedávno byl hvězdou na hudební Grand Prix v New Yorku, perou se o něj ty nejvyhlášenější televizní show. Pro jeho reklamní potenciál dostal přezdívku Tiger Woods hudebního průmyslu. Čeká ho určitě skvělá budoucnost.....
www.littledrummerbaby.com odkaz na Julianovi oficiální stránky
Napište co si o něm a o tom všem myslíte....